Jedinečný večer, který uzavřel Česko-slovenský pohár 2021.

Od nejmladších začínajících plavců až po Legendy klubu PARA PLAVÁNÍ PRAHA.

Kategorie nejmladších žáků je pro náš klub bez konkurence, třetí místo obsadila Isabela Fanta, druhé místo Johana Čipižáková a první místo obhájil Lukáš Páv. Na fotkách Isabela není, protože se v tu dobu válela na Kanárech. Vyhlášení této kategorie bylo doplněné o plavce vloženého závodu, ve kterém se předvedli čtyři pražští závodem dosud nepolíbení – Karolína Horáková, Gwyneth Ulrich, Radim Nenka a Jakub Peška, pražské plavce doplnila Adéla Grycová z SK KONTAKT BRNO. Cenu plavcům předali Lukáš Pollert a Kateřina Psíková.

V kategorii junioři závodilo v letošním roce v pohárové sérii celkem 24 plavců. Třetí místo obsadila Katarína Chudá z PK TZPŠ DOLPHINS BRATISLAVA, na druhém místě se umístil Martin Batka (2005) z klubu CENTRUM HENDIKEPOVANÝCH PLAVCOV a 1. místo obhájil plavec z PARA PLAVÁNÍ PRAHA Petr Frýba (2003). Ceny plavcům předali Milada Kunová, historicky první medailistka vozíčkářka z MS a Zbyněk Švehla, první Evropan v cíli Havajského Ironmana, mistr světa v polovičním Ironmanu, finalista ME 1997.

Olympijský vítěz a lékař spolu s paralympioničkou předali ceny i plavcům z kategorie žáci. Letos jich v pohárové sérii závodilo 17 a všech 13 přítomných nastoupilo a převzalo cenu. Na předních příčkách se umístili Alexandra Borská z PARA PLAVÁNÍ PRAHA, která se dopracovala na 3. místo, na druhém místě se umístil Jakub Vaněk z SK KONTAKT OSTRAVA a s přehledem a s velkým bodovým náskokem první místo obsadil David Kratochvíl z PK Tachov.

V kategorii OPEN ženy v pohárové sérii závodilo 62 plavkyň. Na 3. místě se umístila Vendula Dušková z SK KONTAKT KARLOVY VARY, druhé místo obsadila Anežka Floriánková z PARA PLAVÁNÍ PRAHA a nejvíce bodů vyplavala Tatiana Blattnerová PK TZPŠ DOLPHINS BRATISLAVA. Ceny plavkyním předali Martin Kovář, čtyřnásobný paralympijský vítěz, dvojnásobný mistr světa, mistr Evropy, držitel světových rekordů v pěti disciplínách a Jana Hoffmanová, paralympijská vítězka, pětinásobná mistryně Evropy, ti předali ceny i mužům v kategorii OPEN. V pohárové sérii závodilo na 87 mužů. Mezi nejlepší za rok 2021 patří Tadeáš Strašík z PARA PLAVÁNÍ PRAHA, který se umístil na 3. místě, na 2. místo doplaval Jonáš Kešnar z PARA PLAVÁNÍ PRAHA a 1. místo obhájil David Kratochvíl z PK Tachov.

Na řadu přišlo vyhlášení kategorie družstev – Moser Cup. Třetí místo vybojovalo družstvo SK KONTAKT BRNO, druhé místo obhájilo družstvo PARA PLAVÁNÍ PRAHA B a putovní pohár Moser získali z rukou majitelky Moser Kateřiny Zapletalové, plavcům družstva PARA PLAVÁNÍ PRAHA A. Bylo nás v záři reflektorů hodně a měli jsme radost.

Konec vyhlášení to ale nebyl, vyvrcholení bylo vyzdvižení dresů s čísly 14 legend klubu PARA PLAVÁNÍ PRAHA ke stropu sálu DOX+. Dojatý Martin Kovář, něco takového si lze jen stěží představit. Dresy Legendám předali a kolíčky na poctivou šňůru připevnili plavci dnešní generace klubu od těch nejmladších až po současné paralympioniky. Bylo to silné, dojemné a krásné ve správné proporci.

K vyzdvižení Legend došlo 30 let po prvním ponoru Martina Kováře a Jana Nevrkly do vod Strahova. Slova Náčelníka: ,,Z této vody všechno vzešlo a teče podivuhodným rytmem do různých bazénů nejen v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Před 30 lety mě Martin Kovář zavolal a ponořil mě do křtu strahovské vody spolu s ním. Odpovídal jsem „Co jsem já, abych toto dělal, mám obavy, nic o tom nevím, jsem jenom opilec a hříšník“. A v tom jsem uslyšel hlas Ducha „Ničeho se neboj, tohle je tvoje cesta, hle, budeš rybářem lidí, vezmi své břímě a já budu stále s tebou“. Statečný Kovář, Dobrý duch a Krásná tvář byli na počátku a jsme spolu pořád. Nesou to s námi další, kteří pochopili plnost této cesty. Radost nejmladších plavců a úspěchy každé nastupující generace jsou naší odměnou. Na začátku nebylo nic, jen ty prázdné vody. Aby ses mohl nechat naplnit Duchem, musíš se vyprázdnit, zapomenout na to, co chceš ty sám, i na to, co chtějí druzí, musíš se otevřít jen tomu, k čemu jsi volán.

A tak když se lidé ptají, jestli se má ještě na něco čekat, řekněte jim co vidíte. Chromí nechodí, slepí nevidí, hluší neslyší, chudí duchem zůstávají blahoslavení, ale všichni plavou. Vnímáme skrze vodu k čemu jsme tady. Jsme para normální. Jsme plavci, rangers, jezdci na Duchu. Tramtadadáááá! A Brambory!“

A pak nám hráli ECHT!, Flying Parties, Josefina Dusk a Záviš. To je šňůra, která zaručuje proud bezprostředních pocitů, hovorů, přízně a ladných pohybů.

V lednu 1989 dopadnul Martin Kovář na zem a začal jezdit na vozíku. Od 1991 začal se spolužákem z FTVS, vrcholovým plavcem a studentem trenérství plavání Janem Nevrklou chodit do bazénu. Jako lyžaři sjezdaři se mu všechny vozíčkářské sporty jevily jako slabá náhražka. Na plavání mu přišlo skvělé, že vozík zůstane na břehu a může zase ovládnout svoje tělo jen vlastním nasazením bez jakékoliv pomůcky. Po nějaké době řekl Martin Janovi: „Přijede 12 lidí, tejden budeme plavat dvakrát denně a ty to povedeš“. Nedalo se nic dělat, Jan byl lapen a velký třesk para plavání začal.

Vnášet do světa skrze para plavání pochopení, porozumění a vnímání jedinečnosti.